V derby utkání s Ohnišťany jsme se představili s mírně pozměněnou sestavou, zadní řady vyztužili Staněk a Pošík, na hrotu se pak objevil dorostenec Prokůpek. Naše sestava byla sice oproti soupeři pohyblivější, ale rozhodně ne bojovnější a fotbalovější.
Co to je platné, že hosté toho mnoho nenaběhali a někteří svým pohybem ani běh nepřipomínali, když naše protihráče v osobních soubojích přehrávali. A v neposlední řadě jsme totálně zklamali po taktické stránce. Ukázkou toho byla první a třetí branka v naší síti. V prvním případě zahrál Horák na půlce hřiště nechtěně rukou, přestal hrát ještě před písknutím sudího, hosté však na nic nečekali a do odkryté obrany poprvé skórovali. V tom druhém případě pak bylo signalizováno postavení mimo hru hráče Ohnišťan, ten však přestal hrát a ze záhadného důvodu přestali hrát i naši obránci, přihrávající hráč si tak pro míč doběhl sám a samostatný nájezd proměnil. Tu v pořadí druhou branku nám dal po hřišti se spíše valící Šulc, ale přes našeho beka Škalouda se dostal bez problémů a také tak i zakončil. V 67.minutě byl stav 0:3 a bylo v podstatě rozhodnuto. Soupeř sice nehraje prakticky žádný fotbal, jen nakopává dlouhé balony dopředu a tam o ně bojuje, ale na nás to bohatě stačilo. Největší rozdíl mezi oběma družstvy byl v bojovnosti a taktické vyspělosti. Zatímco hosté nevypustili jediný souboj a nenabídli nám žádnou velkou hrubku, většina našich borců boj pouze předstírá a v některých případech ani to ne. To co předvedla naše útočná četa, to bylo vskutku k pláči. Schubert se utápěl pouze v kličkách a u ostatních jsem postrádal alespoň základní míru bojovnosti. Chuť poprat se o dobrý výsledek ale chyběla většině našich hráčů. To bylo vidět za stavu 1:3 a 2:3, kdy do konce střetnutí chybělo již jen pár minut, ale my jsme přesto ani nespěchali a rozehrávali míče od našeho vápna jen velice pozvolnou rozehrávkou.