Sestava: M. Šoltys – L. Bezvoda, Vrba, Kleňhar, Bydžovský – Hlavatý ml.(70. Remsa), Kopáč, Matějka, J. Kmínek – F. Kmínek, Šulc
Branky: Matějka, F. Kmínek (pen.)
Jak se již stalo v posledních zápasech tradicí, do Lužce přicestovalo opět pouze torzo našeho týmu. Navíc domácího útočníka Shuita předchází pověst zabijáka (kterou potvrdil), a tak ze zápasu měli ohnišťanští fanoušci trochu strach.
Už v průběhu prvního poločasu se ukázalo, že obavy nebyly na místě.
V poli jsme byli jasně lepší než domácí a téměř jsme jim nepůjčovali balón. Lužec hrozil pouze z rychlých brejků po nakopnutých míčích. Jenže šance jsme si nedokázali vytvořit téměř žádné a když už, tak se neproměnily (Matějka, Kmínek F.). Opět se tedy potvrdilo fotbalové „nedáš – dostaneš“. Po centru do našeho vápna nejmenší muž na hřišti (S. Bužik) hlavou poslal domácí do vedení. A 1:0 skončil i první poločas.
Druhý poločas byl věrnou kopií poločasu prvního. Náš bezzubý tlak, rychlé protiútoky Lužce. Z jednoho dal i nejlepší hráč domácích Shuito druhý gól domácích. To už vypadalo z naší strany na smolnou porážku a nezasloužený bodový zisk domácích. Nakonec nám pomohlo trochu štěstí. Sudí Vízek nepřehlédl nastřelenou ruku ve vápně a z pokutového kopu F. Kmínek snížil. O vyrovnání se potom postral Matějka, když mu na střelu do vinglu domácí branky lehce přiťukl míč z rozehraného trestňáku Kopáč. Z mého pohledu asi nejkrásnější gól podzimu. A remíza 2:2 na ukazateli svítila i po uběhnutí vymezené doby. I přes velké šance na obou stranách, které už zůstaly neproměněné.
V utkání se tak trochu nespravedlivě dělily body napůl, ale musíme si přiznat, že z tak velkého tlaku, jaký jsme měli v Lužci, vytěžit jen dvě branky je málo. Příští týden nás čeká béčko Třebše, které bude určitě daleko nebezpečnější než dnešní protivník.
Podzimní statistiky našeho týmu:
