Na stránkách Syrovátky jsem vypátral referát z víkendového utkání o první místo tabulky.Referát to je jistě zajímavý,malinko je cítit rozladěností z prohry,ale jinak je dle mého názoru celkem objektivní.Originál článku si můžete přečíst na stránkách klubu Syrovátka na této adrese:
http://www.slavojsyrovatka.banda.cz/clanek/49354/sobota-8.-kvetna-2010-ohnistany-syrovatka-4-2-2-1-/
Na stejných stránkách najdete i galerii fotografií ze zápasu.Fotografie se nalézají na této adrese,kdo má zájem uvidí jistě zajímavé snímky:
http://www.slavojsyrovatka.banda.cz/galerie/1273383954/ohnistany-8.5.2010/
Utkání na hřišti vedoucího mužstva tabulky se nám nevyvedlo. Plány pokazit Ohnišťanským oslavy konce války a zdramatizovat boj první místo nám vůbec nevyšly, utrápený výkon znamenal bohužel druhou jarní prohru…
Zápas pro nás nezačal špatně. Při počáteční oťukávané jsme se přece jen dokázali několika přihrávkami po zemi občas dostat do blízkosti domácí branky, zatímco dlouhé nákopy domácích hráčů končily většinou mimo hřiště. Domácí se v prvních dvaceti minutách dostali do dvou pološancí po drobných chybičkách naší obrany, naše příležitosti vznikly hlavně ze standartek, centry ale v poklidu posbíral domácí gólman. Hrála se oboustranně důrazná hra, domácí útočník si vyšlápnul i na vybíhajícího Aleše. Po půlhodině chytil domácí brankář standartku Pavla Musila, za chvíli i povedenou střelu Standy Saidla. Hned z výkopu jsme inkasovali… Dlouhý míč domácí útočník prodloužil, na velkém vápně byl další ohnišťanský hráč rychlejší než tři naši obránci a prostřelil vybíhajícího Aleše. Za tři minuty kopali domácí centr, obrana znovu zaspala a přesná hlavička k tyči znamenala další gól… Po uklouznutí Lukáše Tužila jsme mohli inkasovat potřetí. Soupeřův útočník po lehkém kontaktu s Radkem Benešem upadnul a zalehnul míč. Všichni čekali, jestli sudí pískne penaltu nebo (pokud to faul nebyl) naopak ruku. Pan Markvart, který stejně jako minulý týden překvapivě nahradil původně nominovaného Boušku (nebo že by to byl pseudonym ?) ale nepísknul, hráč Ohnišťan vstal a napálil z úhlu míč do tyče! V posledních pěti minutách další dvě střely domácích minuly naši branku. Absolutně nepovedená čtvrthodina ale skončila, jak nejlépe mohla – Martin Fikr rozehrál přímák, směr míče změnil Zdeněk Jarkovský a ten skončil v síti!
Poločas jsme strávili ve stínu v rohu hřiště. Vystřídalo se a změnila se sestava na ofenzívnější hru – oba útočníci zůstávali při překopávané, která se většinu času hrála, vepředu hodně osamocení.
Hned v první minutě druhé půlky musel při brejku znovu zachraňovat Aleš. Ani dál jsme ale nedokázali pokrývat útočníky Ohnišťan a přišel další trest – centr do vápna si domácí hráč v pohodě zpracoval, z otočky vypálil a bylo to zase o dva góly… Za chvíli vybojoval Pavel Pavlis roh, ale místní asistent zásah domácího hráče neviděl a Pavlův dotaz, jestli se dobře vyspal, zůstal bez odpovědi. Za chvilku se už roh kopal a ukázalo se, že se špatně vyspali hlavně naši beci – sólo Ohnišťanského hráče skončil čtvrtým gólem. Domácí ještě oslavovali, když Zdeněk Jarkovský prošel až do vápna, posunul míč před prázdnou branku Pavlovi Musilovi a bylo sníženo na 4:2.
Menší drama se odehrálo u laviček – Lukáše Kobera píchlo v kolenu. Namísto hry se musel potupně vrátit na střídačku a nafasoval zpátky papír a propisku. Lukáši, nepřeju Ti to, ale aspoň je z čeho psát a je to čitelný. Dvacet minut před koncem skončil tvrdší souboj domácího beka s Martinem Hruškou menší slovní výměnou, kterou šel urovnat domácí gólman, měřící a vážící jako druzí dva dohromady. Debatu bleskově vyřešil, nelíbil se mu ale poblíž stojící fotograf Kuba a postěžoval si na něj panu Markvartovi. A tak byl po asi třiceti nafocených zápasech na Kubu poprvé poštván pořadatel (pokud to vůbec pořadatel byl, domácí totiž zřejmě někde ztratili vesty které všechny oddíly dostali od svazu), aby ho odvedl pryč… Všichni přitom hlavně sledovali, jak mu na pomoc vyrazil stylem žíznivého Terryho Foxe místní důchodce. Pořadatel ale pomoc svého bodyguarda nepotřeboval, naopak vyhodnotil situaci tak, že fotograf, stojící pár metrů za brankou, je se svým aparátem hře nebezpečnější než místní rozvášněný pamětník světové války. Kuba tak musel zbytek zápasu fotit proti slunci od střídačky, zatímco místní senior stál za chvíli u kabin se sladkou (vlastně hořkou, rezatou a napěněnou) odměnou v půllitru .
Ve zbytku zápasu se moc pěkné podívané neodehrálo. Několikrát bylo potřeba ošetřit ležící domácí hráče, jednou chladil přišlápnutý palec Radim (příště si místo nových kopaček kup pracovní boty s kovovou špičkou). V té době musel být minerálkou „ošetřen“ i pan Markvart, který spolknul jakousi místní létající havěť– Radim byl tak zpátky na hřišti dřív než hra pokračovala. Posledních asi pět minut se odehrálo poblíž velkého vápna domácích, ti ale všechny nebezpečné míče odvrátili, a když jediná šance Martina Hrušky skončila hlavičkou těsně nad, skončil zápas výhrou domácích. Výhrou zaslouženou – hra byla možná na pohled vyrovnaná, ale zatímco naše snaha zase končila u vápna soupeřovy branky, domácí dokázali každou naši chybu potrestat a v koncovce byli mnohem nebezpečnější než my.